Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům

Milý čtenáři,

nabízíme Ti poučení,sepsané na základě našich praktických zkušeností. Zaměřovali jsme se na to, s čím vším se může mladý muž - z hlediska povahy řekněme průměrných nebo nadprůměrných kvalit - potkat ve vztahu s partnerkou či manželkou. Byly to většinou případy, kdy tyto ženy nedovedly své impulzy z hlubších a méně vědomých složek své psychické výbavy zvládnout, sublimovat, případně řešit na vyšší úrovni citové a osobnostní zralosti. Jinými slovy, můžeš se setkat i s jinými, opakujícími se situacemi, avšak zdá se, že námi popsané jsou z těch nejčastějších. Posoudíš sám.

Naše poučení vychází z více jak 35tileté soudně-znalecké praxe u Městského soudu a po více jak deseti letech práce v Poradně pro otce.

Jsi-li v současné době zamilovaný, pak se Ti náš pohled bude zdát cizí. My jsme čerpali od klientů či účastníků řízení, z nichž zamilovanost již vyprchala, kterým dlouhodobý vztah či manželství nevyšlo. Hluboký, trvalý partnerský vztah je jednou z největších životních hodnot a čtení našich rad by Ti k ní mělo dopomoci.

NÁMLUVY

1. Pamatuj, že muži navazují nové známosti s mnohem příznivějším očekáváním než jsou jejich dosavadní zkušenosti s ženami z předchozích vztahů. Tento značný rozdíl je dán předobrazem žen, který našemu muži vtiskla jeho matka. Ta ho měla jako své dítě hodně ráda a dlouze o něj pečovala. Realita toho, co nabízí partnerský trh je však blíž těm partnerským předchozím zkušenostem než zidealizovanému obrazu matky, který muži stále a marně hledají.

2. Zmínili jsme se o partnerském trhu: kvalita nabídek se bohužel zhoršuje, je to m.j. i působením ideologie radikálního feminizmu (přibližně od sedmdesátých let minulého století) – ta podněcuje nenávist žen vůči mužům na široké frontě (televizní seriály, filmy, ženské ale i jiné časopisy aj.). Současně nedovolí prezentaci pozitivních vzorů pro mladé muže1/. Postižena jsou obě pohlaví a každá další generace o něco více.

3. Počítej s tím, že ženy dovedou posilovat mužské iluze a nemusí při tom ani příliš přemýšlet, jde jim to spontánně, automaticky. Při námluvách se vcítí do role okouzlující bytosti a dovedou zahrát to, po čem muž touží. Vzpomínám na svého přítele, který byl velmi potěšen zájmem své nastávající o výstavy výtvarného umění. Po pár letech po svatbě zjistil, že jeho žena nejen se o něj i o ně nezajímá, ale že v době, kdy v souladu s ním si obrazy se zaujetím prohlížela, na ně vůbec neviděla pro velkou krátkozrakost.Tu tehdy nekompenzovala ani brýlemi, s kterými se sobě nelíbila, ani kontaktními čočkami, které zase její oči nesnášely.

4. Počítej s tím, že žena, nechť jsou projevy její zamilovanosti jakkoli přesvědčivé, má stále zapnutý hledáček, pátrající po tvých hmotných rezervách a mapující tvé schopnosti a možnosti dobře zaopatřovat2/. U lidí je tomu stejně jako u všech jiných živočišných druhů ve volné přírodě: samičky prověřují a zhodnocují u samečků důležité charakteristiky či kvality a podle toho je volí.
V rámci tohoto programu si Tvá partnerka - převážně nevědomě - vytvoří posuzovací škálu Tvých zaopatřovacích možností, složenou z celého trsu dalších informací. Uloží si ji do paměťové banky, kde již má zpracován žebříček možností u jiných mužů. Přesuny, přeskupování a srovnávání jsou průběžné a automatické. Tvým stálým minusem v srdci Tvé partnerky bude Tvá neúčast na nejvyšších příčkách tohoto žebříčku. Pokud se to někdy projeví (při větším konfliktu či rozchodu), pak budeš překvapen, jak silně a hluboce jí to vadilo (hovorově „jak jí to žralo“).

5. Pamatuj, že jako hledač ženského obdivu, něžné náruče apod. nemáš ve své psychické výbavě tzv. moduly x/, kterými bys mohl zhodnotit kvalitu osobnosti té pro tebe atraktivní ženy. Na současném partnerském trhu se ženy staly mistryněmi v prodeji svých předností (i v případě, že jde o velmi skrovnou nabídku nebo to dokonce jsou pseudopřednosti, a kouzelnicemi - iluzionistkami v zakrytí svých defektů). Velká většina mužů je nezpůsobilá k tomu, aby detekovala a odkryla hlubší povahové defekty, poruchy osobnosti či dokonce psychické onemocnění žen ještě před sňatkem. Může to být např.: extrémní závislost na rodičích a z ní vyplývající převaha pouze infantilních (dětských) postojů, jinými slovy citová nezralost; extrémní vypočítavost, egoismus; extrémní pocity ublíženosti, ukřivděnosti a tím i nepřátelství vůči mužům vůbec; asociální osobnost bez základní struktury morálních hodnot.

x/ Modul = vrozená struktura psychiky, specielní jednoúčelový program, řešící konkrétní adaptivní problém. Jde o výsledek přírodního výběru a u jedince se vyvíjí stejně jako kterýkoli biologický orgán (Buss, str. 389-390)

Některé jiné defekty (např. hysterii) výstižně popsal M. Plzák3/. Ostatní jsou popsány v učebnicích psychiatrie. Tím netvrdíme, že u žen nenaleznete i pozitivní povahové rysy, ale před těmi není třeba varovat. Nevěříš našemu tvrzení? Vzpomeňte jak jen dlouho trvalo policejním vyšetřovatelům, než si uvědomili, jakým typem ženy je Helena Čermáková z Kladna a co vlastně udělala s Terezkou.


6. Počítej s tím, že ženu, která si Tě vybrala, nikdy nepředěláš k ideálnímu obrazu, po němž tolik toužíš. Naopak to jde lépe: muži jsou tvárnější a mnohá žena si svého muže předělá podle svých potřeb, nezřídka do podoby podpantoflové. Představa „předělání“ ženy je jedním z nejčastějších mužských omylů. Podobný omyl některých mužů je, že po svatbě bude prohloubena výměna názorů, dialog v otázkách obecně lidských, duchovních, filozofujících, tzn. vyšších. Většinou budeš zklamán, obohacující dialog se konat nebude. Setkali jsme se s výjimkami, byly vskutku na úrovni, ale dialog netrval dlouho a komunikace uvázla.

7. Ještě jiný takový častý mužský omyl je přesvědčení, že se muž dočká zvláštního vděku, vytáhne-li ženu z nějaké šlamastiky, mizérie, bídy. Zdá se, že muži v roli a s postoji rytířů s nevděkem zachráněných žen vůbec nepočítají.
Ženy jsou naopak vůči svým protějškům realističtější a o mužské vděčnosti vědí své, popsatelné asi takto: „Zachránění jsou nejdříve vděční, nejspíše krátkodobě, avšak za nějakou dobou začne zachráněný pociťovat vděk jako břemeno a ve vztahu se objeví prvky kritičnosti a nepřátelství. Jen výjimečně ušlechtilí lidé si dovedou pocity vděčnosti uchovat.“
Zpět k mužům. Sledujeme-li jejich uvažování a očekávání při záchraně nějaké ženy z nedobrého stavu či situace, ať jsou již jakékoli (psychické potíže, závislost na látkách, defektní morálka, sebedestruktivní tendence, hysterické reakce, kriminální jednání a i řada dalších) pak dospějeme k pikantnímu zjištění. Jakoby naši zachránci byli vyladěni zjistit, že původce toho nedobrého je nějaký jiný zlý nebo alespoň nedostatečný muž. Jakoby hledali příležitost předvést se a ukázat na takovém pozadí, na němž by vynikli a potvrdili, že ve srovnání s jinými jsou ti zřetelně lepší, nejlépe nejlepší!

8. Pokud máš nějaký majetek stranou, tj. že o něm Tvá partnerka neví, nikdy jí o něm neříkej. Pokud jí o něm řekneš – a muži tak činí automaticky, jako by to byla jejich povinnost či nádherné peří – pak Tě čeká několik nepříjemností. Uvedeme jen tři:

Pokud majetek nepoužiješ podle jejího přání a pro ni, dozvíš se, že jsi hrozný egoista, lakomec, sobec.

Pokud o majetku vědí další osoby (dokonce třetí a další), pak již nikdy není plně Tvůj. Budeš-li jej chtít užít podle svého nejlepšího úsudku, budeš narážet na kritiku, odpor, budeš mít konflikty.

Při rozchodu/rozvodu si na tento majetek bude partnerka činit nárok a najde si cesty, jak se k němu dostat. Čím jsi bohatší, tím větší budeš platit „odškodné“. Přečti si o rozvodech hereckých, zpěváckých a sportovních hvězd v bulvárním tisku. Tak např. Donald Trump musel zaplatit Ivaně Trumpové, původně lyžařské instruktorce z Moravy, „odškodné“ za manželství sumu 25 miliónů dolarů, a navíc ještě další mnohamilionové poplatky (MF Dnes, 5. 10. 2002).

9. Chceš-li se oženit, kup si byt či dům jenom na své jméno a to ještě před sňatkem. Dohlédni s dobře vybraným právníkem na řádnou dokumentaci a ulož na zcela bezpečném místě. Jinak o něj můžeš velmi snadno přijít. Ale i tak Tě čekají velká rizika.

10. Chceš-li se oženit, pak pozorně prozkoumej vztah a postoj tchýně k tchánovi. Ale i v případě že vztah je dobrý, že tchán je respektován, nemáš vyhráno, že s Tebou bude zacházeno podobně (viz předchozí text).

MANŽELSTVÍ

11. Počítej s tím, že s prvními myšlenkami o eventuálním sňatku začne u Tvé nastávající zvláštní proces podrobně mapující Tvé příbuzenstvo, přátelé a jiné lidi pro Tebe důležité. Hlavně se ženami si bude vyměňovat proudy informací o všem možném. Proces samozřejmě pokračuje i po svatbě. Řekneš si O.K., tak to má být. Avšak je možné, že Ti uniká jedna důležitá funkce tohoto mapování a kontaktování a ani Tvá manželka je plně nereflektuje: činí tak, jak jí velí tzv. moduly v hlubších vrstvách psychiky.

Moduly „vědí“, že Tvoji manželku budou řídit k tlaku na Tebe a jako dobří stratégové také „vědí“, že k úspěchu je třeba mít i spojence. To se Ti potvrdí, až dojde k prvnímu nedorozumění či konfliktu – zjistíš, že manželka již má informované spojence, kteří ji věří a podporují. Chceš také spojence, ale s překvapením shledáš, že už jsou „zadaní“, někteří dokonce podjati v Tvůj neprospěch. Pokud Ti na tomto místě máme potvrdit Tvé neblahé tušení o charakteru onoho zmíněného tlaku, rádi tak učiníme: více (ji) poslouchat a více vydělávat. Chceš-li se oženit, pak pozorně prozkoumej vztah a postoj tchýně k tchánovi. Ale i v případě že vztah je dobrý, že tchán je respektován, nemáš vyhráno, že s Tebou bude zacházeno podobně (viz předchozí text).

12. Počítej s tím, že pokud budeš mít s ženou dítě, pak máš jen malou šanci stát se architektem duše tohoto dítěte. Jinými slovy: dítě a jeho psychiku považuje matka za svůj majetek. Do ní vloží přece své názory, postoje, hodnoty, životní styl, tradici své původní rodiny apod. a samozřejmě i svoji verzi toho, kdo je jaký v rodině a okolí. Pokud se ti to nebude líbit, pak matka dobře zná prostředky, jak dítě plně zpracovat k obrazu svému. U žen budou mít Tvé hodnoty jen nevýznamné postavení, budou-li mít vůbec nějaké. Když však budeš hodný, nějaký drobek ti zůstane4/.

13. Počítej s tím, že i Tvá tchýně si bude dělat nároky na Tvé, resp. vaše děti. Bude je považovat za své (za svou krev, byť Tebou poněkud rozředěnou), což nakonec není tak zlé jako to, že bude chtít o mnohém rozhodovat. Náš matrimoniolog M. Plzák uvádí tuto statistiku z manželských poraden: neshoda manželky s matkou manžela = 88%, neshoda manžela s matkou manželky = 22%, neshoda manžela s otcem manželky = 8%, neshoda manželky s otcem manžela = 2% případů5/.

Zasahování tchýně do života mladých se stalo příslovečným a dokonce dalo vznik hovorovému názvu Tchýnin jazyk pro pokojovou rostlinu s dlouhými tvrdými listy (Sansevieria Laurentii).

14. Počítej s tím, že Tvé zásluhy o děti (jejich zaopatření, výlohy, vzdělání a celkový rozvoj, uvedení do světa dospělých apod.) budou okolím spíše podhodnocovány, zatímco zásluhy matky budou nadhodnocovány a to i samotnými dětmi, jak v dětství, tak i v dospělosti. Matčin úsměv, láska, pohlazení, "srdíčko tlukoucí jen pro děti" – a to i tehdy, když toho až tak moc nebylo – hladce převáží všechny tvé konkrétní zásluhy. Řekli jsme podhodnocovány. Ve skutečnosti najdeme mnoho ponížených ba zhanobených otců, kteří nic špatného neudělali, naopak se dosti snažili, aby se dětem dobře dařilo.

15. Počítej s tím, že většina žen je mistryněmi ve vyvolávání pocitů viny. Zpočátku vztahu (v mládí) to vypadá, že výčitky přicházejí v důsledku Tvých konkrétních chyb, kterých může být celá řada. Život jde dál, Ty se v mnohém poučíš, víš, na co si dát pozor. I jinak se snažíš žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Chyb se již dopustíš jen zřídka, avšak proud výčitek nepřestává. Uvědomuješ si, že Tě to zasahuje, vyvolává pocity viny. Chceš argumentovat, ale zjistíš, že na protistranu nestačíš. Ta má svou ženskou logiku – a i poslední slovo. Původní kvalitní komunikace zkysla, zoctovatěla.

Podstata této běžné situace (běžnému pozorovateli však skryté) je: ženy intuitivně vědí o mužském zranitelném místě, výčitkami vyvolávají pocity viny, čímž muži ztrácejí – více nebo méně – svou pozici. A o to přeci jde. Vzpomeň na hubující stařenu v Puškinově pohádce O rybáři a rybce. Hubováním a ukřivděností to dotáhla až na carevnu. Pravda, pak to poněkud přepískla. A ta dovednost výčitek a argumentování? To jsou prostředky osvědčené, prověřené a k dovednosti dovedené tisíci generací ženských předků.

16. Počítej také s tím. že se můžeš dostat do tzv. vyčítacích pastí. Ať již jsi takový nebo opačný, výčitky tě neminou. Americký psycholog H. Goldberg jich popsal celkem devatenáct6/. Uvedeme ti jich pět.

Spontaneita
- Projevuješ-li své city otevřeně, tj. někdy si popláčeš, jindy zakřičíš, pak ti manželka bude vyčítat, že jsi labilní, neurotický, dětinský…
- Máš-li city pod kontrolou, pak ti manželka bude vyčítat, že jsi studený čumák, odtažitý, neschopný hlubšího citu a vztahu.

Zaopatřování
- Chceš-li dobře rodinu zaopatřit, pak musíš i dosti pracovat, budeš chodit domů pozdě a večer budeš unavený. Manželka ti bude vyčítat, že je ti práce milejší a že se o rodinu příliš nezajímáš…
- Chceš-li se rodině více věnovat a odmítáš služební postup s ještě náročnější prací, pak ti manželka bude vyčítat, že málo vyděláváš a že ostatní jsou úspěšnější…

Autorita
- Budeš-li demokratický, vyslechneš každého a zohledníš-li potřeby každého zúčastněného, pak Ti manželka bude vyčítat, že jsi slabý, pomalý, nerozhodný.
- Převezmeš-li roli vedoucího a jednáš-li rozhodně, pak Ti manželka bude vyčítat, že jsi autoritářský, utlačovatelský, despota…

Zdraví
- Budeš-li hodně pracovat a málo se ohlížet na své zdravotní potíže, pak Ti manželka bude vyčítat, že jsi nezodpovědný k sobě a i k druhým, na Tobě závislým…
- Budeš-li s potížemi chodit na lékařská vyšetření, pak Ti manželka bude vyčítat, že jsi hypochondr, který myslí jen na svá pomyslná bebíčka.

Vnitřní růst
- V průběhu let budeš cítit, jak vnitřně rosteš, zraješ, přijdou impulzy něco změnit, zlepšit, např. životní styl, přátele ale i kariéru. Manželka Ti bude vyčítat, že jsi nezodpovědný, že ohrožuješ lidi na Tobě závislé…
- Potlačíš-li v sobě impulzy ke změně, manželka ti bude vyčítat, že jsi ustrnul, že jsi rigidní, nudný…

17. Počítej s tím, že Tvá manželka bezpečně ví, byť jen intuitivně, že při hádce, sporu, případně při soudním řízení s Tebou, bude okolí – ať již jednotlivci nebo úřední místa (sociální pracovnice, soudy) – podporovat spíše ji. Budou jí také skoro vše, co o Tobě řekne špatného, bezvýhradně věřit. Tobě nebude věřit nikdo, snad pouze Tvá matka, ale i ta bude Tvá tvrzení stále prověřovat.

18. A znovu o financích. Zmenší-li se Tvůj příjem, pak chyba – podle manželčiných pocitů a následného zkalení vztahu – bude vždy u Tebe: u Tvých schopností, povahových rysů, nepředvídavosti, nejspíše hlouposti. Vinen jsi zkrátka Ty – možnost něčeho vnějšího jako např. ekonomická krize, špatné vedení podniků apod. manželka jaksi příliš nepřipouští. Manželští poradci a rozvodoví soudci působící v letech 1969-1976 (po Husákových politických čistkách a propouštění) o tom vědí své. Nahlédni do statistiky rozvodovosti v těchto letech. Pokud řízením osudu ztratíš svoji zaopatřovací způsobilost vůbec (byť i dočasně), pak Tvá hodnota hodně klesne, někdy se přehoupne přes nulu do záporu.

19. Počítej s tím, že dříve nebo později po sňatku zjistíš, že manželka má ve své duši jakási sklepení, z jejichž hlubin proudí na povrch proud negativních emocí provázených i nepřátelským jednáním. Uvedeme zde obojí ve vzestupném pořadí.

Pocity/emoce: pocity nadřazenosti, zklamání, ukřivdění, hněv, potřeba pomsty, vztek, nenávist, nenávist za hrob.

Jednání: vysmívání, ponižování, přehlížení, vyčítání/obviňování, v dalších fázích - a to už přecházíme do patologie - jsou možné i stížnosti zaměstnavateli, křivá obvinění z fyzického či sexuálního násilí..

Je-li manželka dobře vychovaná, tedy z dobré rodiny a citově celkově zralá, pak tyto emoce většinou udrží pod kontrolou, i když se občas něco provalí (nejčastěji pocity ukřivdění a výčitky). Je-li však celkově citově nezralá, pak se její emoce a následná jednání přesouvají do pásma největší intenzity a následuje situace rozvodu. Obojí k vidění u rozvodových soudů ale i jinde. Podle evoluční psychologie měly oba soubory (emocí a průvodního jednání) důležitou funkci v dávné historii člověka: bylo to nejspíše tak, že hubováním si žena vymohla větší snahu od svého muže a později i pomoc od jiných mužů i žen, což nejspíše přispělo k jejímu většímu reprodukčnímu úspěchu7/.

Jinak je tentýž soubor ženských citů/emocí pravidelně k vidění v mnohých amerických filmech. Ženám v nich ani moc jiného nezbývá. Muži jsou totiž v těchto filmech pravidelně vykreslováni jako nezralí, nekompetentní, podvodní, agresivní/tyranizující, sexuálně úchylní, psychotičtí. Žádný pozitivní hrdina. Bohužel tyto filmy dávají návod a pobízejí k nepřátelskému jednání vůči mužům v reálném životě, kteří nic takového nezasluhují. To je ale nejspíše záměr autorek scénáře těchto filmů1/.

ROZVOD

20. Počítej s tím, že i Ty se můžeš dostat do rozvodové situace a vůbec nebudeš vědět jak. Patrně jen málokterý z novomanželů (v roce 2000 to bylo celkem 55 321 párů) počítá s rozvodem (v uvedeném roce bylo rozvedeno celkem 29 704 párů, většinou se jednalo o sňatky uzavřené v předchozích letech). Navrhovateli rozvodů byli manželé v 31,5 % případů, manželky v 68,5 % případů.

Nechť jsou však Tvoje kvality jako manžela průměrné nebo dokonce vysoce nadprůměrné, ze strany manželky Tě v rozvodové a porozvodové situaci čeká čtveřice vzájemně propojených postojů a požadavků. Ty se opakují pravidelně, bez ohledu na různost vzdělání, povah, socioekonomického postavení apod. Jde o tuto čtveřici:

- manželka chce mít děti na své straně a samozřejmě také soudně svěřeny do výchovy

- manželka bude chtít, abys zmizel ze scény, odstěhoval se někam daleko

- manželka bude chtít mít co největší podíl z původně společného a pokud možno i z Tvého majetku

- manželka Tě nevybíravým způsobem pomluví u přátel, v okolí, v zaměstnání apod.

21. Nakonec ti přiblížíme jeden příběh ze života – mladý muž se také ocitl v pasti, byť jiného druhu než jsou výše zmiňované. Mladý muž se jmenoval Matěj a hledal partnerku pro život. Našel ji – jmenovala se Regina, byla příjemná, laskavá k lidem (pozorně je vyslechne, poradí, pomůže), měla ráda děti, domácí mazlíčky. Byla také vzdělaná a dobře orientovaná v tom, co se děje, měla kontakty. Lidé ji měli rádi a současně si jí vážili. V něčem připomínala Babičku Boženy Němcové. Matěj a Regina uzavřeli sňatek, měli děti, Matěj se cítil celkem spokojený, i když pravidelně zastiňovaný manželčinými významnými aktivitami. Občasný spor či hádku vyřešili konstruktivně, „na úrovni“.

Pak to jednoho dne či spíše noci přišlo, po intimním styku, který se Matějovi nějak nezdařil. Jakoby se v ten moment provalilo vše, co se v Regině dosud negativního nastřádalo: preference bratra ze strany jejích rodičů, konflikty s tímto bratrem, to, že si na ni zasedl učitel matematiky, zrada se strany první velké lásky a vskutku nemožný šéf. Tyto a ještě i jiné nepříjemné zážitky se slily do jediné matrice, od níž se pak začalo odvíjet i hodnocení Matěje, zřetelně horší, než by Matěj zasluhoval. Regina nyní „věděla“, kdo vlastně je a jaký je. Podle nového Reginina hodnocení začala být ona zřetelně lepší, důležitější, Matěj zřetelně horší. Matěj si začal dávat více pozor a snažil se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, dokonce si nechal poradit od odborníků – avšak jednání Reginy jen přituhlo. Pokusil se pak s Reginou vážně hovořit a argumentovat, byl však jejími argumenty „převálcován“. Ani dříve netušil, kolik jeho hříchů, i malých, měla Regina zaregistrováno a jak je uměla využít.

Ve společnosti si Regina občas lehce povzdechla. Společnost však věděla, že s manželem je něco psychicky v nepořádku – takovou báječnou manželku má a on to nevidí, neváží si jí. Jednou se Matěj pokusil něco vysvětlit několika společným známým, ale setkal se jen s nevěřícími pohledy a jejich vztah k němu zřetelně ochladl.

Došlo pak k tomu, že Matěj měl pak téměř denně na talíři – přímo nebo nepřímo, od Reginy nebo od dalších lidí – hodnocení, kdo z obou manželů je vlastně důležitější, lepší povahově a také schopnostmi. Bylo to pro Matěje dosti stresující, normální citlivý člověk se tím zalergizuje. Nakonec se Matěj a Regina rozešli. Průvodní záležitosti byly nepříjemné (stres u dětí, dělení majetku, stěhování, papírování). Matěj na tom byl hůř – všichni byli přesvědčeni, že si to zavinil sám a navíc ještě neměl bydlení, později jen náhradní. Povšimni si, že na popsané potíže upozorňovaly naše rady číslo 15, 16, 17 a 19 (a nepřímo i jiné).

Chování Reginy popsané výše bylo projevem postojového stereotypu, který u žen pravidelně nacházíme – málokdo jej však chce vidět. Jakoby sexuální sblížení radikálně oddělilo partnera či manžela od dalších okolních lidí. K těm bude žena trvaleji více nebo méně vlídná, radící, pomáhající, přející apod., asi tak, jak by to ideálně mělo být - vzpomeňte na zmiňovanou Babičku. (Božena Němcová dobře věděla, že do tohoto románu nemůže začlenit manžela).

Vztah k manželovi se odvíjí jinak: postupně dochází k projevům nespokojenosti, k jeho kritice, k tlakům. Vnější pozorovatelé vidí celkem hodnou, laskavou ženu a její stesky považují za oprávněné: manžel musí mít nějaký defekt, chudák manželka.

Popsaný stereotyp měl v historii člověka důležitou funkci: zvyšoval šanci na přežití: manžela tlačil k větší výkonnosti a v okolí vyvolával soucítění, které občas tak či onak pomohlo. Bližší o tom v kapitole Historie jedné manželské potíže (Bakalář, 2002).

22. Svá doporučení jsme matkou začali a matkou ji i končíme. Ostatně muž se ze stálé přítomnosti žen nemůže dobře vymanit. Při jeho narození je žena vždy, při jeho umírání pravidelně – buď je to nastávající vdova, jiné dědičky a zájemkyně o pozůstalost (sekretářky, hospodyně, ošetřovatelky), zdravotní sestra, eventuelně jeptiška.

Na závěr: neposuzuj kvality žen podle vztahu své matky k Tobě. Její vztah k Tobě jako k vlastnímu dítěti byl něčím zcela jiným než je vztah Tvé partnerky k Tobě. Slova král a králík se sobě také dosti podobají, obsahově je tu značný rozdíl.

Jak se Ti jeví naše rady? Scestné, absurdní, vykonstruované, krajně nespravedlivé? Ke každé napiš svoji charakteristiku, opatři datem a uschovej. Po několika letech můžeš být velmi překvapen.

P.S.

Pokud bys tyto rady dal přečíst své milé, své nastávající, bude překvapená a patrně i poněkud podrážděná. Řekne Ti, že do takových situací se některý mladý muž sice může dostat, ale že to není Tvůj případ. Ona nic z popsaného ženského chování v sobě necítí, a to i když se snaží jít do hloubky, do tzv. temnějších zákoutí své duše. Bude mluvit pravdu, nic takového tam nezaregistruje. Mnohé ženské chování, popsané v našich radách je totiž jakoby fixně obsaženo ve zvláštních modulech, („podprogramech pro partnery“), uložených v hlubších, nevědomých emočních strukturách lidské psychiky. Obsah těchto modulů je vědomému pátrání nepřístupný – v období námluv jsou neaktivované, jejich čas teprve přijde s dalším vývojem (podobně, zatím nevíme, jak bychom se chovali při velké katastrofě, i když „už to v sobě máme“). V oblasti partnerských vztahů mají muži jiné podprogramy, o nichž nebyla řeč, o nic lepší, ale ani o nic horší. Zdá se, že i v oblasti sobeckých motivů si příroda ohlídala poměr 50:50, podobně jako u počtu genů, chromozómů, u pohlaví rozených dětí apod.

Jak budou tyto rady číst ti, jimž jsou určeny? Podle našich zkušeností je vnímají jako nezvyklá, skoro zakázaná území, jakoby něco svatokrádežného proti mateřské lásce, které za tolik vděčí. „Nejlépe čtení rychle skončit a pozapomenout.“ Někteří čtenáři se místy pobaví tím, co se může stát druhým – připomíná to psychické obranné mechanizmy (zejména potlačení) při tažení do války: to zranění či smrt se stane druhým, ne mně.

Naše zkušenost je, že u většiny mladých mužů bude porozumění touto textu jaksi oslabeno, do paměti se příliš nevštípí. Takže i náš závěr je - a jak jinak - skeptický.

Literatura

1/ Problém systematického a jednostranného ovlivňování masové kultury (filmy, TV pořady apod.) je blíže analyzován v knize Spreading Misandry: The Teaching of Contempt for Men in Popular Culture autorů P. Nathansona a K.K. Youngové, 2001.

2/ Buss, D.: Evolutionary Psychology. The New Science of the Mind. Needham Heights, MA, Allyn & Bacon 1999 str. 106-110.

3/ Plzák, Miroslav: Klíč k výběru partnera pro manželství. Praha, Motto 1998, str. 120-133.

4/ Bakalář, Eduard: Průvodce otcovstvím. Kapitola 6. Praha, Vyšehrad 2002.

5/ Plzák Miroslav: Klíč k výběru partnera pro manželství. Praha, Motto 1998, str. 55.

6/ Goldberg, Herb: The Hazards of Being Male. Surviving the Myth of Masculine Privilege. New York, Signet, Penguin Books 1977, str.

7/ Bakalář, Eduard: Průvodce otcovstvím. Kapitola 4, Přílohy. Praha, Vyšehrad 2002.

DODATKY

A. Dvě metamorfózy

Pokusíme se zachytit a blíže popsat dvě proměny, jimiž mnohý muž za svého života prochází nebo může procházet. Řekli jsme mnohý muž a máme tím na mysli muže tzv. západní civilizace, bez psychiatrické zátěže, heterosexuálně orientovaného, který žije nebo žil v manželství. Pro naše úvahy nejsou vhodné excentrické či jinak výjimečné osobnosti.x) V úvaze se povšimneme dvou proměn našeho muže, které jej s vysokou pravděpodobností potkají, ať již chce nebo nechce, ať je reflektuje nebo ne. První proměna se týká změny mužova citového referenčního rámce, k níž dojde s jeho dospělostí a pozdějším sňatkem. Druhá proměna se týká jeho statusu v rozhodovacích pravomocech na začátku manželství a na jeho konci.

Proměna prvá

Změna citového referenčního rámce (hovorově „Z náručí matky do náruče manželky)

Pro matku je její dítě, v našem případě chlapec, jednou z nejcennějších hodnot jejího života, někdy i vším. Do chlapcova života promítá život svůj, sleduje jeho růst, citová hnutí, úspěchy i neúspěchy, přeje mu co nejlepší budoucnost (vidí v něm pokračování svého života…) a je za něj ochotna i obětovat život svůj.

Referenční citový rámec zní: chlapec je největší hodnota mého života

Manželka, i když se zjevem matce dosti podobá (ženská postava, cca o oktávu zvýšená frekvence hlasu, schopnost vcítění apod.) má pro svého manžela připravené jiné funkce. Řečeno velmi stručně a syrově, manžel je nazírán jako propagátor jejích genů, ochránce a průběžně kritizovaný zaopatřovatel. Používané nátlakové metody jsou popsány výše (Rady starého skeptika…)

x) Samozřejmě, běh lidského (mužského) života je rozmanitý, na mnohé muže naše poznatky nemusí platit či dokonce platí převráceně. To však nijak neubírá platnosti našeho postřehu o tom, co se může stát resp. stane nezanedbatelné části naší mužské populace, nebo vlastně co je na ně osudem, životem, přírodou, biologií, společností atp. připravováno.


Referenční citový rámec zní: manžel může být - při splnění určitých podmínek - určitou hodnotou pro můj život.

Problém pro mladé muže je ten, že jde ve vztahu k matce a partnerce o velkou, podstatnou změnu pojetí a že si tento rozdíl buď neuvědomují vůbec, nebo jen okrajově, nebo značně opožděně.

Proměna druhá:

Změna v rozhodovacích pravomocech (hovorově: Kdo má poslední slovo)

Na začátku manželství, např. v den svatby to může být novomanžel, který uvádí manželku do nového bytu/domu, který on sám, případně za pomoci svých rodičů, sám pořídil. Předá jí klíče. Samozřejmě, že ještě určí, kde se udělá přístavek a kde bude garáž.

Přijde děcko, vše podstatné o něm rozhoduje manželka. Chce však stále více rozhodovat i o jiných věcech, zejména těch, které se týkají financí. Používá k tomu několik taktik, z nichž dvě jsme popsali výše (č. 11. „mapování spojenců“ a č. 16. „vyčítací pasti“).

Tlak na posun v rozhodovacích pravomocech je vytrvalý a systematický a začne zahrnovat i děti jako pěšáky na mocenské šachovnici: ty začnou přebírat (spíše rádoby) matčin obraz o tatínkovi než tatínkův obraz o mamince. Mnoho manželů se nedovede vzepřít neboť ani pořádně nevědí, o co jde – někteří jsou v linii tohoto tlaku stále hubováni a proto rezignují. Například odevzdávají celou svou výplatu a vezmou si jen přidělené kapesné. Jiní zůstávají dlouhou v zaměstnání, vysedávají s podobně postiženými v hospodách, věnují se jiným koníčkům, např. rybaření. Sféry svých původních kompetencí si neuhlídají a jejich rozhodovací pravomoci se pravidelně zmenšují. Takový manžel již nemá hlavní slovo v tom, kdo bude pozván, co budou dělat děti, do čeho se investuje a do čeho ne, na čí jméno se peníze uloží apod. Nepostradatelným se tu stal někdo jiným, on to není.

Zmínil jsem se o koníčcích, mám také jednoho, jsem sběratelem mechanických hlavolamů. Při různých našich sběratelských setkáních si některé z nich vyměňujeme, leccos je i ke koupi. Opakovaně mně různí kolegové žádali, abych se u nich doma raději nezmiňoval o ceně některého z dražších hlavolamů, že by bylo doma zbytečné napětí.

S jídlem roste chuť. Protože zákonný manžel má stále nějaká rozhodovací práva (o majetku, o dětech), dochází k jeho vypuzování, případně vytlačení. Je to pravidelně on, kdo opouští byt nebo dům, a zanechává tam většinu svého majetku. Je mu povoleno, co si může odnést a co ne. Příslovečný se stal kufřík s holením, pyžamem a zubním kartáčkem před dveřmi. V některých případech už čeká nový partner, který se brzy nastěhuje. Je okouzlen přívětivým chováním a jeho schopnost nezávislého, kritického úsudku je zamlžena vyplavenými hormony. Vůbec si proto neuvědomuje, že jeho rozhodovací práva jsou velmi malá (dům/byt, nábytek, děti, zaběhaný chod domácnosti není jeho). Je často v roli údržbáře či služebníka a ani o tom dlouho neví.

Nu a co když manžel se vzdá všech práv, přepíše veškerý majetek a ve všem jen poslouchá? S určitou vědomou nadsázkou můžeme říci: Pak mu může být povoleno zemřít na původním místě s tím, že o výši pohřebních výdajů s konečnou platností rozhodne manželka. Občas se stává, že původně sjednanou výši chce ještě dodatečně snížit.

B. Epilog

Zdá se, že ženy mají ve své psychice jeden modul, který dosud nebyl vědecky popsán, potvrzen, pojmenován. Můžeme jej zatím pracovně nazývat „hněvej se, budeš udobřována“. Jak uvidíme, tento modul se u žen vyvinul během evoluční historie soužití s muži a byl velmi důležitý pro adaptaci, jinými slovy pro přežití. Jedna z jeho velmi krátkých verzí zní:

V průběhu přírodního výběru statisíců generací přežívaly v oněch drsných podmínkách spíše ty ženy, které dovedly své – nějak již zavázané – mužské protějšky přimět k tomu, aby ze sebe co nejvíce vydali. Dělaly to mj. projevy nespokojenosti a zklamání. Dnešní ženy jsou jejich přímými potomky a dělají totéž, ač to k přežití není již nezbytně nutné.

Přírodní výběr pracoval u obou pohlaví. Ženy, které tento modul začaly užívat, měly větší reprodukční úspěch, byly totiž lépe zaopatřeny. Muži, kteří se takto nechali ovlivnit (slyšeli, reagovali na výčitky, hněv), měli rovněž větší reprodukční úspěch, neboť jejich geny se pochopitelně dostaly spíše do genofondu. (Připomínáme na tomto místě, že pro reprodukční úspěch je samozřejmě zapotřebí součinnosti více různých modulů - bližší v každé učebnici evoluční psychologie).

Ano, projevy nespokojenosti, zklamání, výhrad, kritiky, hněvu, vzteku až nenávisti vedly již zavázané muže ke zvýšené snaze uklidnit, udobřit svůj protějšek. V dávných dobách etniky lovci-sběrači to byla nejspíše potrava (z lovu), později cennější hmotné statky.

Ženám se tedy vyplatilo, když ve své psychice, nejspíše v podkorových strukturách, měly uloženy náboj hněvu, který pak vůči muži v roli sexuálního partnera a současně zaopatřovatele (a pouze vůči němu) při různých příležitostech a různými formami ventilovaly. Něco jako pudové hnutí rafinovanějšího charakteru.

Při bližším zkoumání zjišťujeme, že emoční projevy řízené tímto modulem mohou nabývat různé intenzity. Jde vlastně o celou škálu od povzdechu, kyselého úsměvu, mírné kritické připomínky přes běžné hádky, zvýšený hlas, výčitky bez racionálního jádra nebo s pseudodůvodem, období trvalejší příkrosti až po mlčení či přehlížení anebo naopak ječení, řev, fyzické násilí, křivá obvinění a jiné skandalizace.

Zdá se, že velmi záleží na rodině, v níž žena vyrůstala. Ta, která prožila dětství v klidné rodině, kde se její rodiče měli rádi a své spory řešili civilizovaným způsobem, má vypěstovány brzdné mechanizmy vůči těmto emočním hnutím, kontroluje je, případně i potlačuje. Má dostatečnou sebereflexi a ví, kdy přehnala. Celkově lze říci, že je emocionálně dospělá. Naopak žena, která prožila své dětství v rozhádané rodině, měla jen málo příležitostí převzít do své výbavy civilizované způsoby jednání, vypěstovat si kontrolní mechanizmy, držet návaly tohoto druhu hněvu na uzdě. Celkově lze říci, že je emocionálně nezralá. S jeho projevy se setkáváme v některých domácnostech, v manželských poradnách, policejních služebnách, v soudních síních a chodbách apod.

Aby hubování, výčitky, hněv atp. ženy vůči muži byly vždy a od nepaměti funkční, tj. aby rezultátem tohoto jednání byla žádaná kompenzace, náprava, více úsilí atp., musí na straně muže být určité dispozice, hovorově řečeno, musí padnout na úrodnou půdu.

Úrodná půda u mužů existuje. Její základ je vlastně vztah malého chlapce, později většího, k první ženě, se kterou se blíže setkal, tedy vztah k jeho matce. Matky své děti pravidelně velmi milují a chlapci u nich tuto lásku nalézají a prožívají pocity bezpečí, pohody, intenzity a hluboké závislosti. Po dosažení dospělosti mladí muži tytéž kvality hledají u svých partnerek. Naleznou je a k tomu ještě něco navíc – sexuální slast. Mladí muži se zamilovávají – a zavazují. Nemají nejmenších pochybností, že nalezli trvalý zdroj pohody, který dlouhou zakoušeli u svých matek a k tomu ještě něco navíc. Pohledy, úsměvy, gesta, chování jejich protějšků jsou totiž velmi přesvědčivé, soubor slibných lákadel prošel totiž také velmi dlouhým přírodním výběrem.

Po nějaké době po závazku se u ženy aktivuje náš modul a padne první výčitka. Mladý muž se hned snaží o nápravu, neboť by nechtěl, aby se jeho nároky na získané hodnoty jeho ženy nějak oslabily, případně aby je ztratil plně. Vůbec si neuvědomuje, odkud vlastně kritika přichází a jakou má funkci. Navíc také neví, že tyto výčitky není možné trvaleji uspokojit, pouze dočasně, např. zakoupením šperku z extra získaných financí. Snaží se o uklidňování nespokojených emocí manželky po několik desetiletí a v hlubším náhledu na probíhající mechanizmy mu brání skutečnost, že jeho matka jej kritizovala ze zcela jiných důvodu: chtěla aby se zlepšil, protože to bylo výchovně i vývojově zapotřebí.

Zdá se, že jsme dospěli k jedné velmi podstatné charakteristice vztahu mezi mužem a ženou, ne-li té nejpodstatnější. S výjimkou jsme se dosud nesetkali, ale nevylučujeme ji. Vše ostatní může být jen nadstavbou nad touto interakcí, tak důležitou pro přežití druhu v dávných dobách, nikoli však dnes.

Nabízíme ještě dvě úvahy, které svým způsobem potvrzují existenci popsaného modulu, tedy existenci hluboce zasazeného emočního náboje hněvu a nenávisti vůči mužskému partnerovi.

V mediích se často hovoří o domácím násilí mužů vůči ženám a o nutných opatřeních proti tomuto jevu. Správně, násilí mezi námi by nemělo být. Kde se ale bere, vždyť matky přece vychovávají své syny tak, že násilí vůči slabší ženě je něčím velmi špatným. Nabízíme výklad, že část tohoto násilí se strany muže vůči ženě je důsledek stálého vyčítání a kritiky, které při své vytrvalosti a neutišitelnosti může vyprovokovat i velmi slušného a rezervovaného muže řekněme k vystrčení z pokoje nebo k nafackování.

Druhá úvaha přesahuje rámec partnerských vztahů muž-žena. Zdá se, že ženy, které v sobě chovají velký náboj hněvu až nenávisti vůči mužům a mají jen velmi chatrné nebo spíše žádné kontrolní (brzdné) mechanizmy, jsou horlivými šiřitelkami ideologie radikálního feminismu. Dobře a rychle se mezi sebou rozpoznají a v boji za feministické ideály nacházejí celoživotní „vyšší“ poslání. Nikdo jiný se k němu nehodí lépe. Radikální feminismus je široké hnutí v humanistickém hávu, avšak naplněn slabě maskovanou nenávisti vůči mužům s cílem muže přehlížet, obviňovat, dehumanizovat, démonizovat - a trestat.

Zdroj: http://www.chlapivakci.cz/radystarehoskeptika.htm