Čtyři pilíře propagandy

Následující rozhovor vysílal Český rozhlas 2 - Praha v pořadu Meteor v sobotu 19. února 2000. Týká se manipulace v médiích. Ivo Budil zpovídal Františka Koukolíka.

Koukolík: Propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní či stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu bez ohledu na vlastní zájem. Cílem propagandy je politická moc. Propaganda slouží mocenské elitě, stejně jako skupinám, které o moc usilují.

Budil: Takže první pilíř propagandy je...?

Koukolík: Jednoduchost. Propagované poselství musí být tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Nejnižší společný jmenovatel intelektuální úrovně oslovené skupiny je přesně to, co určuje míru náročnosti poselství. Znalost příčin, hloubky, šířky, těžiště nějakého problému, o kterém propaganda mluví, znalost možných řešení včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin je špatná a snadno manipulovatelná, což dokazují desítky pokusů zkoumajících takzvaný syndrom falešné paměti, neboli vzpomínky na události, které se nestaly. Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání se složitými informacemi, méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější, nebo méně nepříjemné zpracování.

Budil: První pilíř propagandy je tedy jednoduchost. Co druhý pilíř?

Koukolík: Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší, prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost... Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují než informace citově neutrální...

Budil: Takže - poselství oslovující emoce.. Ale mluvil jste o čtyřech pilířích.

Koukolík: ... jsou čtyři, jako nohy od postele, na kterou vás propaganda uloží za účelem ztráty vlastního myšlení. Třetí pilíř je oslovení představivosti. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Například obrazově zcela neutrální jednání vojenských činitelů státu, jenž má v ovlivňované populaci probouzet pocity nepřátelství a strachu, doprovodí ostrá, výhružná hudba rytmem imitující pochod dobyvatelské armády.

Budil: A ta noha neboli pilíř poslední?

Koukolík: Opakování, prosím. Opakování matka moudrosti, říkává se studentům, opakování téhož je posledním, nezastupitelným pilířem propagandy. Chcete-li aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psíky. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru. Kontrolujete-li klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké, zejména říkáte-li cíli propagandy, například takzvané veřejnosti to, co chce slyšet...

Budil: Jak je propaganda úspěšná?

Koukolík: Dobře udělaná propaganda, ovlivňující populaci dostatečně dlouhou dobu, propaganda s monopolem sdělovacích prostředků a říkající lidem, co chtějí slyšet, bývá úspěšná málem zázračně. Stává se, že se lidé ovlivnění kvalitní propagandou dostanou do přímého střetu s realitou, který je bolestně přesvědčuje, že se věci mají zcela jinak...

Budil: Takže potom změní názor?

Koukolík: Nikoli, nadále věří propagandě. Propagandistovo poselství považují za vlastní myšlení a cítění. Někdy skutečnost popřou, jindy ubližují poslům, kteří o ní podávají zprávu, často se chovají oběma těmito způsoby zároveň.